Jaký vliv má těžba mramoru na životní prostředí?

Co je mramor v dějinách lidstva? Je to věčný symbol elegance a trvalosti. Má za sebou bohatou historii, která sahá tisíce let do minulosti. Již od starověku byl tento kámen vyhledáván pro svou krásu a jedinečnost. Zájem z něj učinil centrální prvek v architektuře a sochařství mnoha civilizací. Jak se získával v minulosti, a jaký je rozdíl v porovnání se současností? Je těžba mramoru v rozsáhlých lomech ekologickou zátěží?

Způsoby těžby mramoru v minulosti

Tradiční metody získávání suroviny byly náročné a časově velmi dlouhé. Ve starověku a středověku se mramor lámal ručně pomocí kladiv a železných klínů, které se vkládaly do puklin nebo manuálně vyvrtaných děr. Tyto nástroje umožňovaly postupné oddělování bloků od mateřské skály. Šlo o pomalý proces, který vyžadoval vysokou úroveň dovedností a preciznosti, aby se vytěžil minimálně poškozený mramor. Kámen se transportoval z lomu do místa jeho využití, což bylo další extrémně náročnou výzvou.

Současné těžba mramoru

Dnes se používají mnohem pokročilejší technologie. Mechanizace a použití diamantových drátových nebo řetězových pil umožňuje rychlé a přesné řezání materiálu přímo v lomu. To značně snižuje fyzickou náročnost práce. Je možné bez většího poškození získat objemnější a čistší bloky s nízkým množstvím odpadu. Ten ale také najde své využití. Zbytkový drcený mramor lze použít v zahradách nebo parcích jako okrasný kámen třeba na skalku. Navíc pokročilé metody logistiky umožňují efektivnější přesun mramoru do zpracovatelských center a k zákazníkům po celém světě.

Zdroj: Freepik

Porovnání vlivu na životní prostředí

Zatímco moderní těžební metody jsou efektivnější a méně náročné na lidskou práci, mají také více negativní vliv na životní prostředí. Mechanizace a použití těžkých strojů vede k rozsáhlejšímu narušení krajiny. S tím je spojené zvýšené znečištění a emise skleníkových plynů. Dřívější metody lámání kamene byly méně invazivní i díky nižšímu objemu potřebné suroviny. I když bylo vše pomalejší a pracnější, výhodou byla menší environmentální stopa v krajině.

Jaké konkrétní zátěže vyplývají z těžby mramoru?

Ztráta biotopu je jedním z nejvýznamnějších ekologických dopadů těžby mramoru. Těžební činnosti často vyžadují rozsáhlé odkrytí a odstranění vrchních vrstev půdy a vegetace. To zmenšuje zdroj potravy pro živočichy. Současně klesá biodiverzita zvláště u endemických druhů. Eroze a sedimentace ve vodních tocích je důsledkem odnosu nechráněné zeminy. Jemná mramorová drť výrazně zvyšuje prašnost a množství polétavých částic v atmosféře. Zhorší se kvalita vzduchu a prach se usazuje na vegetaci, kde snižuje objem fotosyntézy.

Existuje řešení?

Nápravy ekologických dopadů těžby mramoru vyžaduje komplexní přístup. První v řadě jde o zahrnutí pokročilých technologií, které minimalizují objem odpadního materiálu. Dále jsou to udržitelné bezprašné postupy těžby. Celý proces zahrnuje i recyklaci a plné využití zbytkové suroviny, která zbyde po zpracování. Příkladem jsou drtě a oblázky, které vznikají zpracováním odřezků a odlomených částí. Po ukončení těžby je nutné zajistit kvalitní rekultivaci, jejíž cenu je nutné započítat už do výrobků z mramoru.

Výhled do budoucnosti

V dnešní době těžba mramoru v ČR postupně klesá a výzvou je najít rovnováhu mezi zachováním historického dědictví a umělecké významnosti mramoru a potřebou chránit naše přírodní prostředí. Hledání udržitelných metod těžby a zpracování mramoru, které minimalizují negativní dopady na ekosystém, je klíčové pro budoucnost tohoto cenného přírodního zdroje.